Historie ústavu
Kořeny Ústavu chemie a analýzy potravin sahají do počátků výuky technické chemie v našich zemích, neboť výroba potravin patřila v té době k nejdynamičtěji se vyvíjejícím průmyslovým oborům. Na Stavovské ingenieurské škole již roku 1795 v rámci připravované reformy navrhl profesor František Gerstner i výuku z oblasti výrobků z říše rostlinné a živočišné. Reforma byla však v omezené míře realizována až v letech 1803-1807, tedy v době, kdy byla Stavovská inženýrská škola přeměněna na Ústav technický a později na Královské české stavovské technické učiliště v Praze. Aby se zdůraznil jeho vysokoškolský charakter, stalo se stavovské technické učiliště pro prvá léta, byť v podstatě jen formálně, složkou university, podobně jako jí byla již od roku 1787 i Stavovská inženýrská škola. Zcela samostatnou vysokou školou se toto učiliště stalo teprve roku 1815. Značného pokroku bylo dosaženo v roce 1817, kdy PhMr Josef Steinman přednáší ve všeobecné chemii kapitoly o rostlinných a zvířecích substancích a rozšířenou chemii praktickou, zahrnující agrikulturní a kvasnou chemii, pivovarství, octařství a vinopalnictví. Ve třicátých letech devatenáctého století se ke kvasným oborům připojuje další rychle se rozvíjející nové odvětví, kterým je cukrovarnictví. Steimannův nástupce, profesor Karel Napoleon Balling, přednáší od roku 1833 o výrobě cukru. Roku 1848 bylo stavovské technické učiliště (které od svého založení změnilo již dvakrát název) přejmenováno na Český polytechnický ústav v Praze, roku 1861 na Královský český polytechnický ústav v Praze a posléze (v roce 1864) na Polytechnický ústav království českého. V roce 1869 došlo k rozdělení dosud dvoujazyčného Polytechnického ústavu království českého na dvě samostatná učiliště, české a německé. První z nich, tj.Český polytechnický ústav království českého, byl od roku 1875 převeden do státní správy pod označením C. k. český polytechnický ústav v Praze. Byl určen pro studium občanů české národnosti a vyučovalo se česky. Ve školním roce 1869/70 zde přednášel profesor František Štolba obsáhlý soubor chemicko-technologických předmětů v němž zaujímaly předměty, které dnes řadíme mezi potravinářské technologie zhruba celou polovinu. Od roku 1871 přednáší docent Antonín Bělohoubek kvasnou chemii, od roku 1883 též agrikulturní chemii a později (1877) i technickou mikroskopii jako samostatné předměty. Cukrovarnictví se vedle profesora Štolby věnoval i profesor analytické chemie Karel Preis, který roku 1895 zavedl speciální laboratoře z cukrovarnické chemie a výzkumnictví, jejichž vedením byl pověřen Karel Anderlík, pozdější profesor a nástupce profesora Preise.
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 vzniklo z C. k. českého polytechnického ústavu v Praze České vysoké učení technické v Praze a z jeho pak v roce 1920 České vysoké učení technické (ČVUT) a v jejím rámci Vysoká škola chemicko-technologického inženýrství (VŠCHTI). Na VŠCHTI byl zřízen Ústav analytické a potravní chemie, který vedl profesor Josef Hanuš, který mimo obecnou analytickou chemii přednášel i předměty zabývající se analýzou a zkoušením potravin. V roce 1925 byl zařazen do studijního programu předmět Zkoušení potravin jako předmět doporučený a zajišťovaný docentem a pozdějším bezplatným profesorem Janem Lukasem, předmět Toxikologie se soudní chemií a mikroskopií přednášel profesor Emil Švagr. V učebním programu ve školním roce 1938/39 přednášel profesor Hanuš předměty Analýza (zkoušení) potravin a praktické cvičení v chemické analýze potravin a pochutin a předmět Zkoušení potravin. Profesora Hanuše (1872 - 1955) lze považovat za skutečného zakladatele oboru chemie a analýzy potravin u nás, patřil rovněž k předním pracovníkům v oblasti chemie a analýzy potravin ve světě. V roce 1939 byla část výuky spadající do oblasti potravinářské chemie převedena a stala se součástí výuky již existujícího Ústavu chemické technologie potravin a nauky o potravinách VŠCHTI (ústav vznikl v roce 1925) vedeného profesorem Jaromírem Bulířem, jenž na ústavu působil s přestávkou válečných let až do roku 1948. Z tohoto ústavu, jak bude v dalším uvedeno, vznikl dnešní Ústav chemie a analýzy potravin.
Vývoj potravinářské chemie a analýzy v období mezi oběma světovými válkami byl zdůrazněn zavedením moderního způsobu výuky odborníků pro kontrolu jakosti potravin formou postgraduálního studia potravních expertů. Jednalo se o přípravu odborných znalců pro státní ústavy pro zkoumání potravin, fyzikáty, ministerstva apod. Uchazeči o titul diplomovaný expert museli být absolventy chemických oborů technických škol nebo universit, složit kvalifikační zkoušky z botaniky, fyziky, chemie a analytické chemie, absolvovat dva semestry přednášek a laboratoří s příslušnými zkouškami a získat navazující dvousemestrovou praxi v některém z ústavů pro zkoumání potravin. Teprve pak mohli být připuštěny k diplomové zkoušce před meziresortní komisí jmenovanou ministrem vnitra a po úspěšném absolvování zkoušky získali diplom. Výchova potravních expertů trvala do roku 1950.
Od roku 1948 do roku 1950 byl správcem Ústavu chemické technologie potravin a nauky o potravinách ustanoven profesor Jaromír Klika. V roce 1950 byly na přechodnou dobu všechny ústavy potravinářského zaměření sloučeny do Ústavu kvasné chemie a mykologie, který vedl docent Arnošt Kleinzeller.
V roce 1952 vznikla samostatná Vysoká škola chemicko-technologická VŠCHT a v jejím rámci Fakulta potravinářské technologie (FPT). Katedra kontroly a úpravy poživatin a technologie glycidů vznikla 1.5.1953, avšak ještě téhož roku došlo k jejímu rozdělení na Katedru kontroly a úpravy poživatin aKatedru technologie glycidů.
V letech 1957/58 byla při tehdejších úpravách systému studijních oborů nově vymezena i pracovní náplň kateder a v souvislosti s tím byl změněn i názevKatedry kontroly a úpravy poživatin na Katedru chemie a zkoušení potravin. Od školního roku 1952/53 byl na této katedře zřízen studijní obor kontroly poživatin. Pro nepochopitelný nezájem o jeho absolventy byl tento studijní obor v roce 1959 zrušen, ačkoliv v řadě ústavů a institucí se pociťoval nedostatek takto kvalifikovaných odborníků. V témže roce (1959) byly do učebních programů všech studijních oborů FPT zařazeny nové předmětyAnalýza potravin (přednášející profesor Gustav Janíček) a později Základy nauky o výživě (přednášející profesor Gustav Janíček), které byly zajišťovány Katedrou chemie a zkoušení potravin. Profesor Gustav Janíček se zasloužil nejen o vznik samostatné fakulty, ale i o moderní pojetí chemie a analýzy potravin. Úspěšně tak navázal na slavnou éru založenou profesorem Hanušem. Sama fakulta byla ve školním roce 1969/70 přejmenována naFakultu potravinářské a biochemické technologie (FPBT).
Na základě rozhodnutí ministerstva školství byla škola ve školním roce 1977/78 nucena přejít na čtyřletý cyklus studia. K potřebnému zachování úrovně absolventů byl do čtyřletých učebních programů zařazen nový předmět Chemie potravin, zajišťovaný rovněž Katedrou chemie a zkoušení potravin, který přednášel profesor Jiří Davídek.
Problém potřeby odborníků pro kontrolu jakosti potravin byl opětně řešen v roce 1980, tedy v době čtyřletého studijního cyklu, kdy vzniklo pětileté mezioborové studium Chemie a analýzy potravin. Výuka v tomto mezioboru byla zaměřena na oblast chemie potravin jako nezbytného protějšku potravinářských technologií a na oblast analýzy potravin jako hlavního nástroje kontroly potravin. Zvláštní důraz byl v tomto mezioborovém studiu kladen na laboratorní cvičení zaměřené na moderní metody stanovení výživových složek i cizorodých látek, zejména látek zdravotně závadných a kontaminujících. Absolventi tohoto studia byli připravováni na činnost ve specializovaných analytických a kontrolních potravinářských laboratořích výrobních útvarů, řídících orgánů, výzkumu, zdravotní nebo obchodní sféře aj.
Ve školním roce 1989/1990 se výuka na celé vysoké škole vrátila k dříve osvědčenému pětiletému cyklu studia a současně došlo i ke vzniku samostatného studijního oboru Chemie a analýza potravin. Byly posíleny důležité úseky výuky chemie a analýzy potravin, jmenovitě zavedením přednášek i laboratorních cvičení, zejména v předmětech Potravinářská aditiva a kontaminanty (přednášející docentka Jana Hajšlová), Reakční mechanismy v chemii potravin (přednášející profesor Jan Pokorný a docent Jan Velíšek), Senzorická analýza (přednášejicí profesor Jan Pokorný),Základy výživy a výživová politika (přednášejicí profesor Jan Pokorný).
V roce 1990, Zákonem č. 172/1990 Sb., dochází k další změně názvu, ustoupilo se od termínu katedra a byl opětně zaveden dříve používaný název ústav. V této souvislosti došlo i k celkové změně dřívějšího názvu Katedra chemie a zkoušení potravin na Ústav chemie a analýzy potravin a v roce 2012 na Ústav analýzy potravin a výživy
Ve vedení ústavu od založení samostatné fakulty se vystřídali:
prof. Ing. Dr. Gustav Janíček, DrSc. (1953 – 1976),
prof. Ing. Jiří Davídek, DrSc. (1976 – 1991),
prof. Ing. Jan Velíšek, DrSc. (1991 – 2010),
prof. Ing. Jana Hajšlová, CSc. (2010 - 2017)
V současnosti je vedoucí ústavu prof. Ing. Jana Pulkrabová, Ph.D. (2017)